Kanibalismus ve službách zločinu

použitá literatura:  Christa A. Tuczay , Požírači srdcí 

 V krvi je život těla (Leviticus 17,1 )
 Neboť krev, je život (deuteronomium 12,23)

Kanibalismus jako součást loupežného aktu. Zní to nevěřícně a přiznám se, že mi nebylo zcela jasné, jak je to vůbec míněno.  Zapátrala jsem, objednala, knihu za pouhých 19. - Kč nabízelo jedno internetové knihkupectví a za dva dny mi ležela na stole a další dva dny mi zabralo její přečtení. Spíš zhltnutí.
Existují soudní záznamy, které nám dokládají používání tzv. zlodějských světel. V roce 1865 v obci Elbingu ve východním Prusku úřady dlouho pátraly po tom, kdo spáchal brutální vraždu Elizabeth Zernickelové. A pomohla jim náhoda.  Při pokusu o vloupání byl 16. 2. 1865 zadržen dělník Gottfried Dallian  z Neukirchu. K obvinění, že právě on je brutálním vrahem, vedl nález podivné svíčky, plechové trubičky naplněné ztuhlým tukem s knotem, kterou měl Dallian u sebe. Lupič se nakonec přiznal k vraždě a také k tomu, že z břicha oběti vyřízl kus masa. Podle své výpovědi maso doma opekl a do nádobky zachytil ukapávající tuk, který smíchal s hovězím lojem a ze vzniklé hmoty vyrobil zlodějské světlo. Zbylé škvarky prý snědl. Dallian přiznal, že ho k činu aspirovala pověst o tom, že světlo takto zhotovené svíčky nezhasne v žádném větru, protože ho lze uhasit jen mlékem.  Svíčka prý činí svého majitele neviditelným a obyvatele vykrádaného domu udržuje v hlubokém spánku, z něhož se nemohou probrat. Kromě toho se Dallian někde doslechl, že vraha netrápí výčitky svědomí, pokud z těla oběti vyřízne kus masa, upeče ho a sní. Jak později vypověděl, výčitky svědomí, skutečně neměl.
Výše uvedený typ zlodějského světla, nebyl jediný. V roce 1974 byla nalezena v Bazileji  kniha Malý Albert, jejíž autorství se připsalo středověkému lékaři Albertu Magnusovi. Autor popisuje výrobu následovně: Vezme se ruka oběšence, zabalí se do kusu látky a vymačká se z ní zbylá krev. Poté se na dva týdny naloží do speciálního roztoku, který obsahuje skořici, ledek a pepř. Ruka je následně vysušena. 
Nejvyhledávanější surovinou pro výrobu zlodějského světla byla ručka malého novorozence, který ještě nebyl kojen a byl ideálně mužského pohlaví.

Touha stát se neviditelným, porážet snadno nepřátele, zbohatnout, unikat před dopadením, být odolný proti mučení, to vše bylo pro zloděje velmi lákavé a byli schopni pro svůj úspěch udělat vše.
O pojídání lidského srdce těhotných žen proti neplodnosti, srdce snězená z lásky, srdce vyrvané za živa jako trest, snězená srdce dětí, cikánská magie mrtvých těl. O tom všem pojednává výše citovaná kniha, kterou doporučuji k přečtení všem, kteří si chtějí přečíst „jinou“ knihu pro poučení i pobavení.