Эдуард Васильевич Шемяков (Eduard Vasiljevič Šemjakov)

Narodil se v roce 1973 a má pověst jednoho z nejkrvavějších vrahů Petrohradu.  Do svých 25 let spáchal 10 vražd.
Sloužil u pohraničního vojska v Severomorsku, kde zažíval krutou šikanu - nechali ho opakovaně hladovět, nepouštěli z lodě ven  a v noci ho zavírali do chladící místnosti. Tři měsíce schválně neposílali dopisy jeho matce. Nakonec jí sdělil, že byl celou dobu v nemocnici.

Na začátku července 1996 se Eduard vrátil z armády. Měl na těle sedřenou kůži, vředy na nohách a byl zcela bez peněz.  Zaměstnal se u ochranky. Nikdo z příbuzných jej nikdy neviděl se ženou. Nemluvil s bratry ani se sestrami. Dlouhé hodiny trávil zavřený ve svém pokoji u počítače. Jedna ze sester opakovaně přes zeď slyšela křik a pláč, který způsobovala silná bolest hlavy. A ta z něj udělala nepřátelského a agresivního člověka.
Stala se mu zvláštní věc. Shlédl film ...a jitra jsou zde tichá. Ten se stal příčinou k jeho chuti vraždit ženy. Psychologie pro to co se událo používá termín "vtiskování" - imprinting.  Chorý mozek si za velmi krátkou dobu  " vtiskne" událost, která na něj udělala silný dojem, rozvine další představivost a ta předchází trestnému činu.  Duševně nemocného člověka ovlivnil film. 

 Po svém zatčení Eduard řekl, že viděl ve vodě oči, a ty mu přikázaly zabít, páchat vraždy, obětem uříznout hlavu, utopit ji a za to mu slíbily, že se stane supermanem.
Shemyakov páchal vraždy v těchto dnech: 4. 9. 1996, 8.6., 12. 11. 1997, 19. 1.,18. 4.,24. 4., 18. 5.,30. 5. ,2. 7. a 20. 7. 1998.  Několikrát, počínaje druhou vraždou, svazoval obětem ruce. Umírající oběti znásilnil. Bral si trofeje.
Nejmladší oběti bylo 11 let (holčička, která se byla s rodinou koupat a na pláži se vzdálila od ostatních, což jí bylo osudné). Ještě čtyři
další oběti patřily mezi nezletilé.
Většinu vražd spáchal v oblasti Karelské šíje a jen jednu mimo město. Ve čtyřech případech, včetně vraždy poslední, obětem uřízl hlavu a tu pak, jak žádaly oči ve vodě, utopil.
Vasilij Ivanov, slavný Petrohradský psychiatr o něm řekl, že je to klasický typ sexuálního maniaka. Výběr oběti, na které ukojil své potřeby, byl náhodný. Rozhodující vliv měla vizuální přitažlivost a situační přístup k oběti. Nepatřil mezi ty, kteří potřebují delší předehru k činu. Vraždil vždy v nejméně vhodnou dobu, například při pohlavním styku s obětí.
Kromě předchozích vražd měl Shemyakov na svém kontě dva pokusy o vraždu. 25. 8. 1996 a 4. 11. 1996, kdy ho dívka požádala, aby jí
ušetřil život a měl s ní soucit. Eduard ji dovedl dokonce domů.

Dne 20. 7. 1998 byl doma zcela sám. Rodina odjela na chatu. Eduard pozval domů kamarádku jeho sestry. Ubil ji tyčí od činky a tělo
rozčtvrtil v koupelně. Odřízl z něj tři řádné porce, které orestoval a snědl s brusinkami. Část těla zakopal v okolí domu a  zbytek uložil v lednici doma.
Shemyakova matka se domů vrátila 2. 8. a ještě v průjezdu domu jí sousedka se strachem řekla o ztrátě své dcery. V bytě matka našla igelitovou tašku s ženským oděvem a v lednici amputované ruce s nádhernou manikúrou...
Nepřemýšlela nad tím  kdo čin spáchal a volala policii, která provedla domovní prohlídku. Když se Shemyakov vrátil domů, v podstatě se
sám doznal a řekl: "Mě už je to všechno jedno". Skončil v rukou spravedlnosti.
Opravdu?

Byl nebezpečný pro společnost, neovládal své chování, přes různé odvolávací pokusy rodiny byl 5. 2. 2002 poslán nikoliv do vězení, ale do
zvláštní nemocnice vrahů a jiných zločinců. Všichni pacienti tohoto zařízení jsou po ukončení dané léčby puštěni na svobodu.....