Александр Николаевич Спесивцев ( Aleksandr Nikolajevič Spěsivcev)

Každá matka miluje své dítě. Sašova máma milovala natolik, že mu pomáhala ve zločinech a následném kanibalismu.

1. 3. 1970 se v Novokuzněcku narodil ruský sériový vrah, kanibal, maniak Alexandr Nikolajevič Spěsivcev. O 26 let později (1996) od února do listopadu zabil a umučil a snědl 16 obětí. Přesný počet za jeho celý život však není znám. Podle některých soudů jich mohlo být až přes 80.  Nebál se, že bude rodinou přistižen. Naopak. Ve strašných hrůzách mu napomáhala matka.

Jak vypadal Sašův život, než začal vraždit. Žil s matkou Ludmilou ve městě Novokuzněck na Pionýrské ulici číslo 53 v bytě 357. Na rozdíl od ostatních nájemníků, byla Sašova matka tichá, uzavřená a její jedinou radostí byl syn. Narodil se předčasně a jako zázrakem přežil. Byl často nemocný. Do 12cti let spal s matkou v posteli. Ve škole neměl žádné přátele a byl často obětí šikany. Snil o dni, kdy se jim pomstí.
Ludmilu Spěsivcevovou, která pracovala ve škole, vyhodili za krádeže a stala se asistentkou u soudu. Nosila domů fotografie mrtvol a společně se svým synem si je prohlíželi.  Tyto fotografie brzy Alexandr vyměnil za knihy s kriminální tématikou. Matka si ani nevšimla toho, že syn se často dívá na obrázky s násilím a že začíná mít sadistické projevy.
V roce 1991 se Saša seznámil s dívkou jménem Eugenie. Chodili spolu na procházky, četli si poezii, ale jednou ji zbil. Rozhodla se, že jej opustí. Zavřel ji však ve svém bytě a měsíc krutě mučil a týral. Oficiálně zemřela na sepsi. Její tělo bylo pokryto vředy a lékaři jen velmi těžce určovali příčinu smrti. Brzy si však ujasnili, co se asi stalo a Spěsivcev byl poslán s diagnózou schizofrenie do léčebny, ze které byl po třech letech propuštěn.

Často chodil na nádraží mezi bezdomovce, žebráky a opilce. V nich našel své vděčné přátele a publikum.  A také tam potkal svoji další oběť jménem Helen. Pozval ji k sobě domů, brutálně ji mučil a nakonec zabil.

Další oběť se jmenovala Elena. Zabil ji stejným způsobem. Pustil si k tomu velmi hlasitou hudbu, aby sousedé neslyšeli její strašlivé výkřiky. Stejně byly slyšet. Ale všichni si mysleli, že tak křičí sám schizofrenní Alexandr.

Vraždy žen jej začaly nudit a rozhodl se přejít k dětem. První oběť hledal velmi dlouho. Chodil mezi hrající si děti a nabízel jim cigarety. A jednou je navedl, že spolu vykradou byt. Šli. Když za nimi zabouchl dveře svého bytu, začaly křičet, ale bylo pozdě. Zabil jich pět naráz. Mrtvoly naskládal do své ložnice.  Požádal svoji matku, aby mu pomohla děti rozřezat a jejich těla naházeli do řeky Aba. Byli velmi opatrní a počkali do tmy, aby je nikdo nespatřil.  Zdálo se, že matka má větší potřebu krutosti než její syn. Práce jí šla dobře od ruky.

Ještě několikrát se Alexandr dopustil takového násilí. Poslední tři známé oběti mu matka přivedla sama. Zabili jednu dívku, pak další. Uvařili si z jejich masa polévku a kosti hodili psovi.
Potkala je však „nehoda“. Bylo to v období, kdy se běžně kontrolovala topná zařízení před zimní sezónou. Instalatéři zaklepali i na byt maniaka. Odmítl je pustit s tím, že musí být zamčený, protože je duševně nemocný.  Řemeslníci zavolali na okrsek a požádali o svolení byt odemknout. Pohled na bytové prostory je však uvedl do šoku a zavolali policii. Ve vaně našli vyšetřovatelé trup dívky bez rukou a nohou. Hlava byla od trupu oddělena. Alexandrovi se podařilo uniknout po střeše.

V roce 1996 policie našla odřezané části tel dětí v řece Aba. První verzí byla vražda dětí za účelem vynětí orgánů k transplantaci. Ale brzy to odmítli s tím, že tyto činy nemůže mít na svědomí nikdo jiný než maniak. Současně s touto událostí se Spěsivcev ukrýval ve městě Toljatti, kde měl za sebou sérii vražd a znásilnění. Policie chytla „svého“ maniaka velmi rychle. Nebyl to Saša, ale nezaměstnaný Oleg Rylkov. A byl odsouzen k trestu na doživotí a uvězněn.
V té době se ale v Novokuzněcku staly tři (poslední) vraždy.  Policie prověřovala kartotéky psychiatrických klinik, ale Spěsivcev se nedostal do hledáčku díky byrokratické chybě. V dokumentech byl totiž veden jako stálý obyvatel své první léčebny. Tato chyba si vyžádala nejméně 20 lidských životů.  Nicméně v léčebně nalezen nebyl a policie po něm vyhlásila pátrání a byl zatčen.  
S ním byla zatčena i jeho matka. Oba se přiznali hned při prvním výslechu. On k vraždám a ona k napomáhání a zamlčování zločinů.

Nikdy nebyl znám přesný počet obětí. Při prohledávání bytu bylo nalezeno asi 40 kusů různých šperků a mnoho oděvů špinavých od krve. Stejně jako fotografie neznámých nahých dětí. Ne všechny věci byli příbuzní schopní identifikovat. Mnoho věcí zůstalo nevysvětleno.

Alexandr Spěsivcev byl opět prohlášen za duševně nemocného a poslán do ochranné léčby. Od roku 2013 jeho léčba pokračuje ve speciální psychiatrické léčebně ve Volgogradu, kde je pod intenzívním dohledem.

Soud odsoudil Ludmilu Spěsivcevovou k odnětí svobody na 15 let. V roce 2008 byla propuštěna na svobodu.

Proč jsme tak benevolentní??